Tisíce našich občanů odjíždí každoročně do zemí tropického a subtropického pásma, kde se místní strava často značně liší od naší. I když ve větších městech najdeme hotely a restaurace, v nichž se podává strava evropského typu, přece jen je náš občan obvykle nucen se s místní stravou seznámit, zvláště při cestách na venkově. Jindy se mu podává při různých příležitostech, na recepcích, při pohoštění místními přáteli apod.
Strava v tropech a subtropech může být však kontaminována choroboplodnými viry, bakteriemi, prvoky a vajíčky červů. Proto je třeba dodržovat určité zásady, které mohou snížit riziko nákazy při požití takové potravy. Stručně řečeno: při pobytu v těchto oblastech se zřekneme především salátů připravených ze syrové zeleniny, kterou nelze dokonale zbavit možné nákazy. Je to hlavně hlávkový salát a ostatní syrová listová zelenina, kořenová zelenina v syrovém stavu, o níž předpokládáme, že při jejím zpracování bez tepelné úpravy se snadno přenesou choroboplodné zárodky do hotového salátu. Další zásadou je vystříhat se nedokonale tepelně upraveného masa. Salmonelózy i jiné nákazy mohou vzniknout po požití různých druhů polosyrového masa, parazitní nákazy po požití vepřového, hovězího, ale i masa ryb a korýšů. Proto nejíme maso, které podle vzhledu nebylo dokonale tepelně upraveno. Také pití nepřevařené vody a nesvařeného mléka a konzumování mléčných výrobků může být příčinou nákazy (Bližší informace o hygieně stravování na cestách najde čtenář v příručce: V. Šerý: Ochrana při životě a práci v tropech a subtropech. Práce, Praha 1968.
Tato kniha si klade za úkol informovat naše čtenáře o stravování v asijských zemích od Íránu až po Japonsko a Filipíny, o tamějších kuchyních a tradicích. V každé zemi, o níž v této knížce informujeme, mají národní kuchyně své charakteristické zvláštnosti. Čtenář ale zjistí, že tyto kuchyně mají i řadu společných rysů, které vznikly vzájemným ovlivňováním. Kniha odhaluje nejedno tajemství přípravy jídel a informuje o známých i exotických surovinách. Obsahuje na 310 známějších, méně známých, ale i v naší gastronomické literatuře zcela neznámých receptů národních kuchyní vybraných asijských zemí. Při výběru nepřeberného množství receptů, kterými oplývají národní kuchyně Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, Indie, Nepálu, Srí Lanky, Barmy, Thajska, Malajsie, Vietnamu, Kambodži, Laosu, Indonésie, Filipín, Číny, Koreje a Japonska, dali jsme přednost úpravám, která jsou chuťově a vzhledem přijatelná pro Středoevropana a o nichž jsme předpokládali, že by si mohla získat oblibu. V případech, kdy příslušné suroviny nejsou u nás dosažitelné, doporučujeme náhradní, které co nejméně mění původní chuť a vzhled příslušného pokrmu.
Důvodem napsání této knížky je tedy nejen snaha informovat, ale i obohatit jídelníček našich občanů o jídla orientální kuchyně. Chtěli bychom přispět ke zpestření stravy u nás tím, že se čtenáři seznámí s kuchařským uměním a labužnictvím některých asijských národů, o nichž čítají v cestopisech, časopisech i denním tisku. Naše strava obsahuje neúměrné množství tuků, zejména živočišných, a sacharidů (uhlohydrátů), ale málo čerstvé zeleniny a ovoce. Je proto stále ještě nevhodná. Orientální kuchyně je naproti tomu bohatá na zeleninu a ovoce. U nás se často nedodržují ani technologické postupy, které zachovávají biologickou hodnotu potravin a jejich charakteristickou vůni i vzhled. Obohacení našeho jídelníčku některými recepty obsaženými v této knížce může proto přispět k racionalizaci naší výživy.
Musíme ale také zdůraznit, že představa našich občanů o orientální kuchyni je zkreslená. Mnoho lidí si u nás myslí, že všechny orientální pokrmy musí být silně kořeněné, a protože jsou z hlediska dietetického nevhodné. Je pravda, že některé pokrmy v místní úpravě obsahují značné množství koření, avšak jiná jsou jemná, chuťově dobře sladěná a biologicky hodnotná. Při jejich přípravě u nás množství koření přidáváme podle našich zvyklostí. Přece však je nutné upozornit, že některé druhy koření nejsou vhodné pro děti, zvláště mladší, pro těhotné a kojící ženy a osoby s „citlivým“ trávicím nebo vylučovacím ústrojím. I když glutamát sodný (glutasol) je v malém množství zcela neškodný, není vhodný pro děti mladší 1 roku a pro ženy ohrožené obesitou.
Nakonec bychom rádi popřáli našim čtenářům dobrou chuť a mnoho úspěchů.
zdroj obr. wikipedia